Ráda říkám, že pocházím “od Hradiště” nebo “ze Slovácka”, protože vesnici Pašovice nikdo nezná. Již 15 let jsem ovšem hrdou naplaveninou v Brně. Léta zpívám v zábavové kapele, volno jsem vždycky trávila s nosem v knížkách a ke sportu jsem popravdě nikdy netíhla, při rozřazování do týmů v tělocviku jsem zůstávala poslední a hod krikeťákem mě ještě dnes děsí ve snech. Ne že bych se nehýbala, ovšem dařilo se mi spíš lozit po stromech a toulat se po lesích než kolektivní sporty a běh na dráze.

Důsledně budovanou image kavárenské povalečky mi před 6 lety zničila koupě koloběžky Yedoo City, k níž jsem se uchýlila poté, co v létě rozkopali Brno takovým způsobem, že jinak než po vlastní ose bych nemohla dojíždět do práce. A s prvními odrazy jsem objevila nový svět. Zjistila jsem, že existují větší koloběžky, možnosti výletů, kluby a spolky, a taky závody a výzvy. A tak jsem se brzy přifařila k partě BKG, ujela svou první stovku, v roce 2020 první Přejezd republiky (o rok později jsem jej dokonce vyhrála), následovaly závody dlouhého koloběhu a další Přejezdy republiky, kde jsem si také nevedla špatně. Testovala jsem své nervy i výdrž na terénních Etapácích a dosáhla maxima své dosavadní sportovní kariéry odjetím dvou 600km dlouhých závodů Kickdistance - v roce 2024 z Milána do Mnichova a v roce 2025 z Bordeaux do Paříže.

Zajet na koloběžkách ženskou Tour de France je pro mě nejen další výzvou, ale především cestou, jak inspirovat ke koloběhu nejen všechny váhající gaučové povaleče, ale hlavně ženy, které se občas dlouhých vzdáleností a náročných výzev bojí. Děvčice, máme na to!